logo
Líbí se vám naše články?
Zadejte svůj e-mail a my vás budeme informovat o nových článcích!

Střípky o pejskařích z celého světa / Pes a jeho pán napříč kontinenty

Kde žije nejvíce pejskařů? Která plemena jsou nejoblibenější?
Střípky o pejskařích z celého světa / Pes a jeho pán napříč kontinenty

Pes patří bezpochyby mezi nejvyhledávanější domácí mazlíčky. Na světě žijí stovky milionů nadšených chovatelů psů, kteří na svoje chlupaté svěřence nedají dopustit. Psi pro ně představují plnohodnotné členy rodiny a cenné společníky. Míra oblíbenosti psů a množství vynaložené péče o ně ale značně kolísají oblast od oblasti. Nakolik jsou psi populární v různých státech světa? Do jaké míry se liší přístup k psovi v odlišných zemích? A kde je jim poskytován ten nejlepší servis?

Světové psí velmoci i periferie

Češi jsou národem pejskařů. Vyplývá to z řady provedených dotazníkových šetření a výzkumů. V průměru u nás žije pes v každé druhé domácnosti. Počet psích mazlíčků na jednoho obyvatele je v České republice absolutně nejvyšší v celé Evropě. Tato situace odráží dlouhodobý trend, v jehož rámci je psí společník běžnou součástí života mnoha lidí ve většině středoevropských a východoevropských zemích. Nadšenými pejskaři jsou již tradičně také Poláci, Slováci, Maďaři či obyvatelé pobaltských republik.

Z hlediska celkového počtu psů chovaných v jednom státě zaujímá první místo na světě s přibližně osmdesáti miliony psy USA. Další nejpřednější příčky obsadily Brazílie, Čína, Rusko a Japonsko. Z evropských zemí žije nejvíce psů ve Francii, Rumunsku, na Ukrajině, v již zmiňovaném Polsku, Itálii a Velké Británii. V řadě států ale neprobíhá registrace chovaných psů s patřičnou důsledností, což představuje velikou překážku pro shromáždění odpovídajících statistických údajů.

V mnoha zemích tak žije ve skutečnosti mnohonásobně vyšší počet psů než kolik je jich zaregistrováno na příslušných úřadech. Rumunsko kupříkladu uzavírá žebříček první desítky států s nejvyšším počtem psů chovaných v jednom státě s více než čtyřmi miliony psů. Zda jde o reálnou nebo podhodnocenou cifru, je otázkou. A co teprve údaje z drtivé většiny afrických či asijských zemích. Tam se mnohdy pohybujeme na úrovni pouhého odhadu a spekulace.

Jisté evropské země se naopak vyznačují ve srovnání se sousedními státy dosti podprůměrným množstvím chovaných psů v poměru k celkovému počtu tamějšího obyvatelstva. Z Česku geograficky nejbližších států se jedná o Německo a Švýcarsko. Minimum pejskařů žije ve srovnání se zbytkem Evropy také v Norsku. V žádné z těchto zemí nepřevyšuje počet domácností chovajících psího společníka ani patnáct procent z celkového počtu.

Z celosvětového hlediska je malý počet psů chován v některých muslimských zemích, kde pes zpravidla ani není vnímán jako domácí mazlíček. Souvisí to se zdejší náboženskou vírou. Převážná část názorových proudů v rámci islámu pohlíží na psa jako na nečisté zvíře, které může pro člověka znamenat riziko coby zdroj různých onemocnění. Tento postoj však není absolutní. Málikovský směr, převládající v severní Africe, klasifikuje psa bez jakýchkoliv negativních konotací. Přesto není běžné chovat psa v úzkém sepětí s člověkem uvnitř domu.

Hodnota a role psa letem světem

Podmínky, za kterých jsou psi chováni v rozličných krajích, jsou často diametrálně odlišné, stejně jako účel jejich držení. Někde jsou psi přehlíženi jako bezcenní, obtížní tvorové, kteří se akorát živelně rozmnožují a zevlují okolo lidských obydlí. V určitých oblastech jsou vnímáni ryze coby pracovní síla a užiteční hlídači. Jinde jsou rozmazlováni a hýčkáni až do nebes. Nejzodpovědněji je k péči o psa přistupováno v zemích západní Evropy a v severní Americe, i když to není vždy pravidlem. Špatní chovatelé se bohužel naleznou všude.

Například ve Švýcarsku musí budoucí majitel psa složit speciální testy. V Holandsku nemohou vlastnit psa lidé se záznamem v trestním rejstříku. V Norsku je naprosto běžné mít psa pojištěného. Pořízení tohoto mazlíčka zde znamená pro drtivou většinu lidí závažný životní krok. Rovněž finančně se jedná o nákladný podnik. Chovatelé psů s průkazem původu mají někdy na budoucí majitele štěňat velmi vysoké požadavky a ucházet se o psa připomíná náročný konkurz. Psů umístěných v útulku je zde minimální množství, neboť mravní stránka chovatelství je pečlivě střežena a problémy s množiteli jsou zatím mizivé. Štěně z pochybných podmínek by si tu totiž snad nikdo nekoupil.

V USA představují téměř čtyři pětiny z celkového množství zde chovaných psů kastrovaní jedinci. Tento stav je v ostrém kontrastu se stavem ve střední a východní Evropě, kde nebezpečně bují alarmující situace ohledně nekontrolovaného množení zvířat bez průkazu původu. Obyvatelé těchto regionů včetně Čechů postupují již při pořízení psa leckdy lehkovážně, což kritičnost celé věci jen prohlubuje. Spousta majitelů psů zde sice pečuje o své mazlíčky s velkým nasazením, určitá část lidí své psy ale výrazně zanedbává zejména v otázce socializace a výchovy.

Nelehký život mají většinou psi žijící v Rumunsku, Bulharsku, Chorvatsku nebo v Řecku. Psi se tu obecně netěší velké přízni místních a desetitisíce jich žije napospas svému osudu divoce na ulici. Není jim poskytována skoro žádná péče. V Rumunsku je situace v posledních letech katastrofální. Množí se případy napadení člověka s následkem úmrtí smečkou zanedbaných a hladových divokých psů. Vloni byl schválen zákon o utracení toulavého psa po dvou týdnech pobytu v útulku. V některých zemích, jež se potýkají s problémem bezprizorních psů, ani útulky zřizovány nejsou.

Dodnes se pes ocitá i v roli pro nás poněkud šokující a nepředstavitelné. Jeho maso slouží dlouhodobě jako vyhlášená pochoutka a je vyhledávané gurmány v Koreji, Číně, Japonsku nebo Vietnamu. V minulosti byla konzumace psího masa hojně rozšířená po celém světě. Pro jeho vytříbenou chuť si ho cenili nejen původní obyvatelé severní Ameriky i Mexika. Celkem běžně bylo prodáváno taktéž v Evropě, a to ještě na počátku 20. století.

Hledá se pejskařův ráj na zemi

Není to tak dávno, kdy mnozí pejskaři ve městech hledali jen s velkými obtížemi vhodný plácek, kde by se jejich psi mohli projít v klidu po trávě a proběhnout bez vodítka. Dříve bylo takřka nemyslitelné odvážit se se psem vstoupit do obchodu nebo restaurace. Odmítavý přístup k pejskařům v doprovodu jejich mazlíčka začal být postupně přehodnocován. Široká škála podnikatelů si rychle spočítala, že při vzrůstajícím počtu psů přicházejí o početnou skupinu zákazníků. Městské části uznaly nároky na jistá práva zodpovědných chovatelů.

Některé státy se pro svou přívětivost k pejskařům a jejich psím společníkům staly pověstnými. Za zemi s nejmenšími obstrukcemi vůči lidem chovajícím psy je považována Francie. Turista, který sem zavítá se psem ze země, v níž dosud panují v tomto ohledu spíše více sešněrované poměry, je neobyčejně mile překvapen pro něj a jeho psa dosud nebývalými možnostmi. Ve Francii je zcela běžné navštěvovat se psem drtivou většinu obchodů a restaurací, kde je psovi skoro vždy automaticky nabízena miska s vodou. Samozřejmostí jsou volně dostupné sáčky na exkrementy na veřejných prostranstvích a možnost mít psa převážně bez vodítka.

Jelikož ve Francii žije velké množství pejskařů, není zde problém vyhledat vysoce kvalitní a profesionální služby pro psy. Mnozí Francouzi nezapřou v péči o své psí mazlíky smysl pro jistou extravaganci. Nechat svého psíka odborně ostříhat nebo mu nakoupit kousky podle poslední módy není koneckonců nyní problém ani u nás. Silná pejskařská populace v Čechách má obrovskou kupní sílu. A navíc je ochotná za svého chlupatého miláčka utrácet velké částky peněz. Mnozí čeští chovatelé hrdě přiznávají, že pro svého psa pořizují zásadně to nejlepší na trhu, ať už se jedná o stravu, hračky nebo služby.

Závěrem: Jací jsou největší psí favorité dneška?

Lidé v různých zemích světa se liší nejen svým přístupem ke psům, ale také vlastním výběrem konkrétního psího kamaráda. Volba příslušného psího plemene závisí na mnoha faktorech. Ne vždy je velikost a povaha psa posuzována racionálně. Výběr je hojně ovlivněn osobními sympatiemi a nadšením, založeným na vzhledové atraktivitě a módnosti plemene. Obecně ale platí, že obyvatelé měst tíhnou více k pořízení malých a středních psích plemen, což primárně vyplývá z jejich prostorových možností. Na venkově se tradičně chovají ve větší míře než ve městech pracovní psí plemena.

V určitých kulturních regionech jsou dlouhodobě populární národní plemena, která mají v daném místě dlouhou tradici. Byla importována i do jiných oblastí světa. Svou pomyslnou základnu a největší množství příznivců mají však nadále v mateřské zemi, zatímco jinde mohou být spíše raritou. Zároveň by se dalo hovořit o jistých módních vlnách, během nichž získávají masovou oblíbenost řádově na několik desetiletí atraktivní plemena exotického vzhledu nebo nadprůměrně skvělé povahy. Jedná se většinou o jistý boom, který po jisté době polevuje, neboť tato plemena jsou postupně nahrazena jinými, jejichž výjimečnost byla dosud opomíjena.

Hned několika psím plemenům se podařilo získat celosvětově relativně stabilní místo na výsluní. Čivava, yorkšírský teriér či jezevčík bodují díky miniaturní velikosti a mají ohromné davy příznivců kvůli svému sladkému vzhledu. Labradorský a zlatý retrívr, bígl nebo bernský salašnický pes jsou již tradičně oblíbenými rodinnými psy, proslulými svou povahou. Německý ovčák i rotvajler imponují svou dobře cvičitelnou povahou a neústupností. Pudl s boxerem mají sice období největší popularity za sebou, přesto stále nepostrádají dostatek příznivců, kteří milují jejich povahové rysy a originální vzhled.





 

Ohodnoťte tento článek:
60%
přečteno: 4 809x