topovat ověřit
09.04.2024 / 19.05.2024
Entlebuchský salašnický pes

Entlebuchský salašnický pes

Entlebucher Sennenhund
80%
Další pojmenování: entlebuch
Entlebuchský salašnický pes

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina II. - Pinčové, knírači, tzv. plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Sekce 3 - Švýcarští salašničtí psi
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 47
Of. zkratka plemene v ČR: ESP
Země původu: Švýcarsko
Vznik plemene: Konec 19. století
Průměrná délka života: 11 - 15 roků
Původní využití: Honácký, ovčácký, hlídací pes
Využití dnes: Střežení stád, Pasení, ovčácký pes, Rodinný pes, Aktivní pes, Obedience, poslušnost psa
Kluby v ČR:

Klub švýcarských salašnických psů

VARIETY PLEMENE Entlebuchský salašnický pes

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Předkové salašnických psů jsou s územím dnešního Švýcarska spjati, ale není jasné, zda se sem dostali s Římany a pochází z molossů, nebo zda zde žili už dříve. Ovšem novodobá historie se začala psát až koncem 19. století. 

Entbušští psi byli tehdy velmi oblíbení, žili na venkovech a říkalo se jim také honáčtí psi. V roce 1889 se v časopise o myslivosti objevil článek konkrétně o entlebuchském psovi, který napsal E. Bauer. Již před vydáním tohoto článku se objevily prosby, zda by ESP nemohl být vystavován jako samostatné plemeno na výstavě v Bernu v roce 1884. Bohužel jim nebylo vyhověno.

Až na počátku 20. století došlo ke zvratu, když jistý profesor Albert Heim nastínil možnost vyšlechtit malé plemeno ze sedláckých psů. Díky tomu se pan Franz Schertenleib pustil do hledání ideálních představitelů plemene. Celkem čtyři jedince představil panu Heimovi na výstavě v Langenthalmu v roce 1913. Tito 4 vybraní psi byli zapsáni do plemenné knihy jako první ESP. Následující rok bylo zapsáno dalších pět psů.

Pak na nějakou dobu veškeré chovatelské snahy ustrnuly až do roku 1926, kdy veterinář B. Kobler navštívil Schertenleiba a dostal od něho fenu, která se později stala zakladatelkou chovu. V sprnu 1926 došlo k založení Švýcarského klubu pro entlebušské salašnické psy a o rok později se konala klubová výstava, kde se předvedlo celkem 16 jedinců. 

Švýcarsko - Entlebuchský salašnický pes

POVAHA

Entlebuch je skvělý rodinný pes, má přátelskou povahu a miluje děti. S dětmi si dokáže trpělivě hrát, ale měli byste je hlídat, aby si vzájemně nechtěně neublížili. Cizích lidí si příliš nevšímá, ale ohlídat pozemek dokáže a je to dobrý hlídač. Kdyby se něco dělo, upozorní vás štěkotem a nevítaného člověka na zahradu bez vašeho svolení nepustí. 

Dobře vychází i s ostatními domácími mazlíčky. Je vhodné aby se s nimi seznámil již ve štěněčím věku. Socializace by měla probíhat za každé situace, ale tento salašnický pes nemá s podněty z vnějšího okolí problém. Je to pohodový pes, který zvládne každou situaci. Venku se nemusíte bát pustit ho z vodítka, jelikož nemá vyvinutý lovecký pud

Výchova a výcvik nejsou složité, entlebuchský pes je inteligentní, chápavý, učelivý a empatický. Poradí si s ním i začátečník, ale rozhodně by měl být členem aktivní rodiny. Hodí se také pro různé kynologické sporty.

Entlebuchský salašnický pes

POHYB

ESP je velmi aktivní pes, který potřebuje dostatek vyžití. Měli byste zařadit alespoň jednu delší procházku denně, ideálně si s ním třeba jít zaběhat, abyste se oba udržovali v kondici. 

Entlebuch se velmi rád proběhne, takže je nejlepší, když ho naučíte chodit na procházkách na volno. Lovecký pud nemá vyvinutý, takže útěku za zvěří se obávat nemusíte, ale rozhodně byste měli mít zvládnuté přivolání, což u tohoto plemene není nic obtížněho, jelikož se dobře učí a rád se k pánovi vrací.

Využití má opravdu široké, díky své dobrosrdečné povaze se hodí na canisterapii. Vyniká v poslušnosti, takže s ním můžete skládat různé zkoušky, je to také dobrý stopař. Vyzkoušet můžete i sporty typu agility či dog dancing a jiné. Tohoto salašnického psa bude bavit všechno, co může dělat se svým pánem.

PÉČE

Krátká srst nevyžaduje žádnou speciální péči. Stačí alespoň jednou týdně projet kartáčem. Dvakrát do roka v době línání byste měli vyčesávat častěji, abyste srst zbavili uvolněných chlupů. Majitelé takových krátkosrstých plemen mají výhodu, že ani před výstavou není potřebná nějaká dlouhá příprava. Co se týká koupání, tak po šamponu sáhněte pouze v případě, že se vám salašnický pes ušpinil, ale jeho srst má samočisticí schopnost, tak to nejspíš ani nebude potřeba.

Občas byste měli zkontrolovat uši, vzhledem k tomu, že jsou poloklopené, tak by se mohly hlavně v létě zapařit, z čehož se může vyklubat nepříjemný zánět. Pes by měl být od malička zvykán na manipulaci nejen s ušima, ale také kolem očí, abyste mohli bez problémů odstraňovat ospalky. Pozornost zaměřte také na chrup, aby byl zdravý a čistý, sáhněte po doplňcích, které to zajistí.

Pozor na drápy, ESP je sice pes střední velikosti, ale ne vždy si všechny drápky stejnoměrně obrousí a třeba bude nutné sáhnout po kleštích a zastříhnout doma, pokud si na to netroufnete, zajděte do salonu nebo k veterinárnímu lékaři. A hlavně nezapomeňte na pátý drápek na předních packách. 

Entlebuchský salašnický pes

ZAJÍMAVOSTI

Entlebušský pes je jedním ze skupiny čtyř švýcarských salašnických psů. Jedná se o nejmenšího představitele této skupiny a stejně jako appenzell a velký švýcar i on je krátkosrstý. Jediný bernský salašnický pes z této skupiny vyčnívá na první pohled, protože je dlouhosrstý. Všechna tato švýcarská plemena byla pojmenována po oblasti, ze které pochází. V případě ESP je to Entlebuch, což je údolí, které nalezneme mezi kantony Bern a Luzern.

Entlebuchský salašnický pes

VÝŽIVA

ESP je aktivní pes, kterému musíte dopřát dostatek kvalitní stravy, aby měl hodně energie na dovádění. Zejména ve štěněčím věku je potřeba podávat mnoho živin pro správný růst. I když se jedná o střední plemeno, můžete preventivně přidávat i kloubní výživu. 

V zásadě se můžete rozhodnout mězi dvěma způsoby krmení, tím jednodušším jsou granule jako kompletní krmivo, ve kterých je všechno, co pes potřebuje. Náročnější na přípravu je BARF, ale zase přesně víte, co pes jí. 

V případě granulí vybírejte ty pro střední plemena psů a nezapomeňte přihlédnout i k věkovému stadiu. Na dospělácké granule můžete přejít asi od věku 15–18 měsíců. Granule by měly obsahovat dostatek masa a málo obilovin. 

V případě barfování, tedy krmení přirozenou stravou (syrovým masem, kostmi, přílohami, doplňky) si rozhodně musíte dopředu nastudovat vše potřebné, abyste pejskovi dokázali v určitém časovém období sestavit vyváženou krmnou dávku. Maso a další suroviny v dnešní době seženete, to není problém. Na připravené krmné dávky je dobré mít dostatek místa v mrazáku. 

Entlebuchský salašnický pes

Zdraví

Průměrná délka života: 11 - 15 let

Entlebušský salašnický pes může být zatížen dědičnými nemocemi kloubů, a to konkrétně dysplazií loketního a kyčelního kloubu (DLK a DKK). Při DKK dochází k opotřebení hlavice stehenní kosti a pohyb je bolestivý. DLK má více podob, může ji způsobit ostechondróza kloubní chrupavky pažní kosti, nebo odlomení korunního výběžku loketní kosti nebo izolovaný loketní výběžek loketní kosti (zejména u německých ovčáků). Na obě nemoci se psi přijatí do chovu vyšetřují a sledují se u nich.

Dále se vyšetřují oči na progresivní retinální atrofii (PRA), což je onemocnění postihující světločivné buňky na sítnici, které postupně odumírají, což zapřičiňuje slepotu. Dále se vyšetřují i dědičné oční vady (DOV). 

U entlebušského psa se může objevit ektopický močovod, což je vrozená vývojová vada, při níž je vyústění močovodů umístěno na nesprávném místě (ne do močového měchýře ale třeba do močové trubice). U postižených psů dochází k inkontinenci. Opět  je onemocnění sledováno a do chovu nejsou puštěni jedinci s výsledkem EU-C.

Entlebuchský salašnický pes

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Je to pes, který velmi miluje svou rodinu a měl by jí být na blízku. Každý den mu budete muset věnovat dostatek času třeba při společné procházce, ale lepší je, pokud budete dělat nějakou aktivitu, při které se zabavíte oba. 

Skvěle se hodí do rodinného domku se zahradou, který může hlídat. Když ho pustíte na zahradu bude si užívat volnost a rád se proběhne, ale neměl by tam celé dny pobývat sám, to by mu neprospívalo.

Co se týká bydlení, tak entlebuch v kotci sice vydrží, ale neměl by tam pobývat moc často. Potřebuje být v blízkosti svých pánů a zavřený v kotci by strádal. Na zahradě může mít boudu, kam se uchýlí, když sám bude chtít.

Entlebuchský salašnický pes

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Uchovnit můžete jedince, který má průkaz původu FCI a dosáhl věku alespoň 18 měsíců. Již při výběru štěněte byste měli možnost uchovnění zohlednit a pořídit si takové štěně, které má předpoklady pro chov a výstavy.

Před bonitací, což je akce, na které je pes posouzen odbornou komisí a ohodnocen, se musíte ještě zúčastnit dvou výstav od věku 9 měsíců (třída mladých). Alespoň jedna musí být klubová, druhá může být vyššího typu (mezinárodní, národní).

ESP má k bonitaci ještě stanovená povinná vyšetření, která musíte nechat provést. Jedná se o rentgeny kyčlí a loktů kvůli dysplázii (DLK a DKK), které je možno zhotovit od věku 15 měsíců, nejhorší stupeň pro uchovnění je C nebo 2. Dále se dělá genetické vyšetření progresivní retinální atrofie sítnice (PRA). Pak až před vystavením krycího listu (ne přímo k uchovnění) se nechává udělat vyšetření na dědičné oční vady (DOV). To nesmí být starší než 2 roky. Výsledek musí být prostý dědičných očních vad. Pro entlebucha je povinné vyšetření na ektopický močovod (EU) od jednoho roku věku. Jedinci s výslekem EU-C již nejsou do chovu zařazeni.

Nově ja také potřeba k bonitaci doložit vyhotovený DNA profil, který slouží např. k ověření rodičovství chovného páru.

Co se týká omezení v chovu, tak pes může mít maximálně 7 úspěšných krytí ročně (za období 12 měsíců). Fena může být opět nakryta nejdříve 7 měsíců po porodu. Navíc jako chovný pár není možné využít dva jedince s vrozeným zkráceným ocasem. Chovnost psa je doživotní a u fen zaniká 8. rokem věku. 

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Toto plemeno se dá zaměnit s ostatními salašnickými psy, a to hlavně s krátkosrstým appenzellským a velkým švýcarským salašnickým psem. Zbarvení mají všichni totožné – trojbarevné, což je jeden z jejich typických rysů. Odlišit se od sebe dají hlavně na základě výšky. 

Appenzellský salašnický pes

Appenzellský salašnický pes

Appenzell je velikostně prostřední z krátkosrstých švýcarských psů. Ovšem centimetrově se od entlebucha neliší až tak moc. Kohoutková výška apenzella je u psů 52 až 56 cm a u fen 50 až 54 cm. Přesná výška ESP je 44 až 50 cm u psů a 42 až 48 cm u fen, takže je vidět, že rozdíl není až tak výrazný a splést si tato dvě plemena je vzhledem ke stejnému trikolornímu zbarvení velmi jednoduché.

Velký švýcarský salašnický pes

Velký švýcarský salašnický pes

Toto plemeno je největším představitelem salašnických psů a co se týká podobnosti s entlebuchem, tak je to naprostý opak. Kohoutková výška je od 65 do 72 cm u psů a od 60 do 68 cm u fen. ESP může být vysoký maximálně 52 cm pes a 50 cm fena. Obě plemena mají krátkou a typicky trikolorně zbarvenou srst.

 

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Kompaktně stavěný, středně velký pes s lehce protáhlým formátem. Stejně jako všechna plemena švýcarských salašnických psů i on je typicky trojbarevný. Je velmi pohyblivý a hbitý. Výraz ve tváři je přátelský, čilý, chytrý a bystrý.

Důležité proporce:

Kohoutková výška vzhledem k délce těla je v poměru 8 : 10.

Délka tlamy vzhledem k délce mozkovny je v poměru 9 : 10.

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 47 cm tolerance: +3 cm, -3 cm
fenky: 45 cm tolerance: +3 cm, -3 cm
Pozn. k výšce

U psů se toleruje výška do 52 cm a u fen do 50 cm.

Pozn. k hmotnosti Hmotnost není standardem stanovena.
Srst:

Je patrová. Krycí srst je krátká, pevně přiléhající, tvrdá a lesklá. Podsada je hustá. Toleruje se lehce zvlněná srst na kohoutku a hřbetě, ale není žádoucí.

Zbarvení:

Pro salašnické psy je typické trojbarevné zbarvení. Základní barva je černá s ideálně symetrickými (žlutými až hnědavě rezavými) tříslovými a bílými znaky. Tříslové znaky najdeme nad očima, na lících, tlamě, hrdle, po stranách hrudníku i na končetinách. Na končetinách je tříslová vždy mezi bílou a černou barvou. 

Podsada je tmavě šedá až hnědavá.

Bílá je dobře viditelná, úzká lysina, která probíhá bez přerušení od temene přes hřbet nosu. Tlamu obepíná úplně nebo jen částečně. Dále jsou bílé znaky od brady přes hrdlo a bez přerušení pokračují až na hrudník. Najdeme ji na všech končetinách. Pokud je ocas dlouhý, tak je žádoucí bílá špička. Toleruje se malá bílá skvrna na šíji (maximálně veliká jako půlka dlaně), ale není žádoucí.

HLAVA

Vzledem k tělu je v harmonickém poměru. Je lehce klínovitá, suchá. Podélná osa tlamy a mozkovny je celkem paralelní.

MOZKOVNA

Lebka:

Plochá a poměrně široká, nejširší místo je mezi nasazením uší, směrem k tlamě se zužuje. Týlní hrbol je sotva patrný. 

Čelová rýha:

Málo výrazná.

Stop:

Málo výrazný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nosní houba je černě pigmentovaná. Lehce vystupuje před přední okraj pysků. Tlama je silná a dobře modelovaná. Od čela a lící je zřetelně odsazená, zužuje se stejnoměrně, není špičatá. Hřbet nosu je rovný. Tlama je kratší než vzdálenost od stopu k týlnímu hrbolu.

Pysky:

Těsně přiléhající pysky jsou málo vyvinuté, okraj je černě pigmentovaný.

Čelisti, zuby:

Chrup je silný, pravidelný s nůžkovým skusem. Toleruje se i klešťový skus. Chybět mohou jeden až dva třenové zuby (PM1). Pozoronost není věnována chybějícím molárům (M3).  

Líce:

Málo vyvinuté.

Oči:

Kulaté a poměrně malé, mají tmavě hnědou až oříškovou barvu. Výraz je přátelský, pozorný a živý.

Víčka:

Jsou přiléhající, jejich okraje jsou černě pigmentované.

Uši:

Nejsou příliš velké, jsou nasazené vysoko a široce. Ušní boltce mají trojúhelnikový tvar a visí. Špička je zaoblená s pevnou a dobře vyvinutou ušní chrupavkou. V klidu uši ploše přiléhají. Při zvýšené pozornosti jsou v nasazení lehce zvednuté a směřují dopředu.

KRK

Středně dlouhý, suchý, silný, plynule přechází do trupu. 

Entlebuchský salašnický pes

TRUP

Silný a lehce protáhlý.

Hřbet:

Pevný, široký a rovný, je poměrně dlouhý.

Bedra:

Ohebná, silná, nejsou příliš krátká.

Záď:

Poměrně dlouhá a lehce skloněná.

Předhrudí:

Výrazné.

Hrudní koš:

Hrudník je široký a hluboký, dosahuje až k loktům. Žebra jsou mírně klenutá. Hrudní koš je protáhlý a má kulatě oválný průřez.

Spodní linie:

Břicho je trochu vtažené.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Jsou silně osvalené, ale ne moc těžké. Postoj není příliš úzký ani široký. Končetiny jsou rovnoběžné, rovné, robustní, a krátké. Jsou postaveny pod tělem.

Plece:

Svalnaté. Lopatky jsou šikmé, dlouhé a dobře přiléhající. 

Nadloktí:

Je stejně dlouhé nebo jen malinko kratší než lopatka. S lopatkou svírají úhel 100 až 120 stupňů.

Lokty:

Dobře přiléhající.

Předloktí:

Rovné, poměrně krátké, suché s tak akorát silnými kostmi. 

Přední nadprstí:

Poměrně krátké. Při pohledu zepředu plynule navazuje na předloktí. Z profilu je lehce zaúhlené. 

Tlapy hrudních končetin:

Oblé, mají těsně k sobě přiléhající a dobře klenuté prsty se silnými, krátkými drápy. Směřují rovně. Polštářky jsou hrubé a odolné.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Dobře osvalené. Při pohledu zezadu nejsou postaveny příliš úzce. Jsou rovné a rovnoběžné. 

Stehna:

Široká, silná a poměrně dlouhá. S bércem tvoří otevřený úhel.

Kolena:

Bérce jsou zhruba stejně dlouhé jako stehna.

Paspárky:

Odstraňují se s výjimkou zemí, kde je to zakázáno zákonem.

Nárt:

Nadprstí je robusní, poměrně krátké, svisle postavené a rovnoběžné. 

Hlezno:

Poměrně nízko nasazené, silné a dobře zaúhlené.

Tlapy pánevní:

Oblé, mají těsně navzájem přiléhající a dobře klenuté prsty s krátkými a silnými drápy. Směřují rovně dopředu. Polštářky jsou hrubé a odolné.

CHODY PSA

Pohyb je prostorný, plynulý a uvolněný. Pánevní končetiny mají silný posun. Při pohledu zepředu i zezadu je pohyb končetin po přímé linii.

OCAS

Přirozený ocas plynule navazuje na lehce skloněnou záď. Při nesení ocasu je snaha o lehce vlající nebo visící ocas. Ocas může být i vrozený pahýlovitý. Oba jsou při posuzování rovnocenné.

přečteno: 14 499x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
80%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...