topovat ověřit
Islandský pes

Islandský pes

Islandsk Farehond
100%
Další pojmenování: ISP, islandský ovčák, islandský špic, Icelandick Sheepdog, Islenskur Fjárhundur, friaar
Islandský pes

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina V. - Špicové a tzv. plemena primitivní
Sekce 3 - Severští hlídací a ovčáčtí psi
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 289
Země původu: Island
Patronát Island
Vznik plemene: 1 tis. našeho letopočtu
Průměrná délka života: 12 - 14 roků
Původní využití: Pastevec, všestranný pomocník
Využití dnes: Rodinný pes, Aktivní pes
Kluby v ČR:

Klub chovatelů málopočetných plemen psů

VARIETY PLEMENE Islandský pes

Toto plemeno se vyskytuje ve dvou varietách: s krátkou nebo dlouhou srstí. 

Krátkosrstá

Oficiální

Tato varieta má poměrně hrubou krycí srst a hustou, měkkou podsadu. Na obličeji, temeni, uších a přední straně končetin je srst kratší. Na hrudníku, krku a zadní straně stehen je srst delší. Ocas je huňatý a délka srst na něm je v souladu s délkou srsti na těle. 

Dlouhosrstá

Oficiální

Zde je krycí srst delší, ale také poměrně hrubá. Podsada je hustá a měkká. Na obličeji, temeni, uších a přední straně končetin je srst kratší. Delší je za ušima, na krku, kohoutku, na zadní straně stehne a hrudních končetin (praporce). Ocas je velmi huňatý, ale srst je na něm dlouhá jako na zbytku těla. 

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Jedná se o původní plemeno, které se vyvinulo ze psů Vikingů, kteří se na Island dostali kolem roku 900 n. l. Byli to velcí pomocníci a v rodinách měli čestné místo. V průběhu věků se vyčlenila dvě plemena, a to islandský pes a norský buhund. Obě mají stejného předka. 

Islandský pes to rozhodně neměl jednoduché a několikrát hrozilo, že plemeno nepřežije. Na výstavě byl poprvé předveden v roce 1880, ale anglický Kennel Club jej uznal až v roce 1905. Vzhledem k tomu, že na Islandu byla kynologická organizace založena až v roce 1979, do té doby o plemeno pečovala Velká Británie.

Na Islandu ve 20. století propukla epidemie psinky a ta měla za následek téměř vymření všech psů na ostrově. Následně se nejen zvířata i lidé potýkali s tasemnicí. Kvůli těmto nepříznivým zdravotním podmínkám islandský pes skoro vyhynul a rozhodně mu nepomohl ani následný zákaz chovu psů v Reykjavíku, který trval více jak 80 let. 

Další ranou byla druhá světová válka, kdy byl opět ohrožen čistokrevný chov, protože docházelo k masivnímu křížení s jinými plemeny. Naštěstí se plemeno povedlo zachránit. Ale i v dnešní době se jedná o málopočetné plemeno, které mimo Island není příliš rozšířeno. 

POVAHA

Islanský pes je energické, přátelské plemeno, které se hodí do aktivní rodiny. Má rád děti a dobře s nimi vychází. I ony s ním ovšem musí umět zacházet a rodiče by jejich soužití rozhodně měli mít pod kontrolou. Toto plemeno ke svým páníčkům velmi přilne a je jim rádo na blízko, nemá rádo samotu. 

Přestože má milou povahu, tak je dobrý hlídač, ale spíše ve smyslu, že vás na nově příchozího upozorní štěkáním, ale nijak by mu neublížil. S jinými mazlíčky v domácnosti nemívají problém. Dobře vychází i s ostatními psy. 

Socializace je důležitá od útlého věku, aby byl pes na vše zvyklý, důležitý je také základní výcvik. Někdy má islanďan svou hlavu, protože byl léta zvyklý pracovat samostatně a nemusel čekat na povel od pána. 

POHYB

Jedná se o aktivního psa, který potřebuje dostatek pohybu a zaměstnání. Každý den by měla být v plánu delší procházka proložená ideálně nějakou hrou nebo tréninkem, abyste svého parťáka alespoň trochu unavili. 

Je to ideální společník na dlouhé túry, výlety a také ho můžete vzít ke kolu nebo si jít společně zaběhat. Hodí se na mnohé kynologické aktivity – canicross i náročnější dogtreking. V létě můžete vyrazit společně k vodě a je to vášnivý aportér. 

PÉČE

Srst není na péči moc náročná, stačí jednou týdně vykartáčovat, v období línání pak častěji. Jinak má srst poměrně samočisticí schopnost. Šamponování není potřeba, v létě se s vámi pes rád vykoupe v přehradě nebo na písáku. 

Každý den zkontrolujte oči a odstraňte případné nečistoty nebo ospalky v očním okolí. Jednou za čtrnáct dní prohlédněte uši. Nezapomínejte ani na péči o zuby, nejlepší je mechanické čištění nebo můžete podívat různé doplňky stravy, které napomáhají udržovat zuby zdravé. 

A nakonec jsou na řadě drápky, ty kontrolujte alespoň jednou měsíčně. Obvykle se budou sami obrušovat při chůzi po tvrdém povrchu, ale rozhodně ne všechny stejnoměrně a hlavně páté drápky ani nejsou v kontaktu se zemí. Na zkracování drápů zvykejte svého psa od štěněte, protože tuto činnost většina pejsků nemá v oblibě. 

ZAJÍMAVOSTI

Islandský pes byl na pokraji vyhynutí, ale nakonec se ho povedlo zachovat. Mezi současnou populací je však mnoho příbuzných, protože jsou potomky pouze 23 jedinců. Jedná se o málopočetné až vzácné plemeno, v České republice zatím není žádná chovatelská stanice. 

VÝŽIVA

Vyvážená a kvalitní strava je důležitá pro zdravý a spokojený život. Islandský pes patří ke středním plemenům a při výběru krmiva byste k tomu měli přihlížet. Můžete psovi dávat granule a nebo se rozhodnout pro druhý způsob krmení a tím je barfování.

Granule jsou kompletní krmivo, a to znamená, že psovi již nemusíte podávat nic dalšího, má v nich všechno, co potřebuje. Je ovšem potřeba vybírat kvalitní granule, ty poznáte podle složení. Zhruba do věku 12 až 15 měsíců byste měli psovi dávat granule pro štěňata nebo juniory, pak můžete přejít na dospělácké. 

Barfování je pro páníčka náročnější, protože jednotlivé krmné dávky si musíte připravit sami a syrové maso, kosti, přílohy a doplňky podávat ve správném poměru. Jako první je nutné si potřebné informace nastudovat, protože sestavení vyvážené krmné dávky je na vás.

Zdraví

Jedná se o zdravé a odolné plemeno, které není příliš zatíženo nemocemi. Objevit se může hlavně dysplazie kyčelního kloubu, proto je vhodné vybírat štěně po zdravých rodičích. Doporučuje se preventivně hlavně ve štěněcím věku podávat kloubní výživu. Dále se můžete setkat s očními problémy, hlavně se zákalem. 

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Toto plemeno se hodí do domku se zahradou. Ideálně byste měli bydlet někde na venkově, není to úplně milovník města. Do bytu není vhodný, je to aktivní plemeno, které potřebuje zaměstnat, a to nejen fyzicky, ale i psychicky. Pokud se bude nudit, může vám začít ničit vybavení. 

Potřebuje důsledného, chápavého a trpělivého páníčka. Ideální je výcvik formou pozitivní motivace. Násilím a křikem ničemu nepomůžete. 

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Chov plemene v České republice zaštiťuje Klub chovatelů málopočetných plemen psů. Hlavním předpokladem je vlastnictví psa s průkazem původu. Už když kupujete štěňátko od chovatele, mělo by mít předpoklady pro chov a výstavy, což znamená, že nemá vady uvedené ve standardu. 

Absolvovat musíte klubovou výstavu, kde bude pes ohodnocen, a to od věku 12 měsíců. Aktivní zapojení v chovu je pak možné od 15 měsíců a chovnost končí fenám 8. rokem věku, u psů není horní věková hranice stanovena. 

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Islandský pes je málopočetné plemeno a rozhodně na něj jen tak na ulici nenarazíte. Zaměnit se dá s jinými psy s podobným exteriérem. Zejména se jedná o norského buhunda nebo finského špice. Při křížení byly použity také border kolie, takže uvádíme i ji.

Norský buhund

Obě plemena jsou uznána Mezinárodní kynologickou federací a patří do páté skupiny FCI ke špicům a primitivním plemenům. Jak jejich název napovídá, liší se v zemi původu. Velikost je podobná, buhund měří v kohoutku 43 až 47 cm psi a 41 až 45 cm feny. Islandský ovčák má 46 cm u psů a 42 cm u fen. Obě plemena mohou být černá a v plavé (pšeničné až do hněda). Islandský pes navíc ještě čokoládově hnědý a v odstínech šedé. Navíc má na rozdíl od buhunda obdélníkový rámec.

Finský špic

Finský špic

I toto severské plemeno je uznáno Mezinárodní kynologickou federací a patří do páté skupiny. Stejně jako buhund má kvadratický rámec těla, ideální kohoutková výška je 42 cm u fen a 47 u psů. tedy téměř totožná s islandským psem. Na hřbetě má špic červenou až zlatorudou srst, na zbytku těla je odstín světlejší a dokonce se může objevit malá bílá skvrnka na hrudi a bílé znaky na tlapkách. 

Border kolie

Border kolie

Borderka toho s islanďanem nemá na první pohled tolik společného, ale při snaze o stabilizaci chovatelské základny byla použita při křížení. Navíc je to jedno z nejznámějších plemen a téměř každý ji hned pozná. Liší se už zařazením do FCI skupiny a také exteriérem, nemá vztyčené uši, má delší srst i rozdílné zbarvení. 

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Jedná se o severského pasteveckého špice na nižší hranici střední velikosti. Je robusní, se vztyčenýma ušima a zatočeným ocasem. Má obdélníkový rámec. Je sebevědomý s živým temperamentem, jeho výraz je inteligentní, veselý a milý. Feny a psi se od sebe vzhledem liší. Existují dva variety podle typu srsti. 

Důležité proporce:

Obdélníkový formát: délka těla od ramenního kloubu k sedacímu hrbolu je větší než kohoutková výška. Hrudník je stejně hluboký jako jsou dlouhé hrudní končetiny. Tlama je kratší než lebka. 

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 46 cm
fenky: 42 cm
Pozn. k hmotnosti Hmotnost není standardem uváděna.
Srst:

Má krycí srst i hustou podsadu. Srst je extrémně odolná vůči vnějším vlivům. 

Podle délky srsti rozlišujeme dva variety: krátkosrstou a dlouhosrstou. 

Krátkosrstá varieta má poměrně hrubou krycí srst s měkkou a hustou podsadou. Na obličeji, temeni, uších a přední straně končetin je srst kratší. Na krku, hrudníku a zadní straně stehen je srst delší. Ocas je huňatý a srst je na něm stejně dlouhá jako na těle. 

Dlouhosrstá varieta má delší také hrubou krycí srst s měkkou a hustou podsadou. Na obličeji, temeni, uších a přední straně končetin je srst kratší. Za ušima, na krku, kohoutku, hrudníku a zadní straně stehen je srst delší a praporce jsou na zadní straně hrudních končetin. Huňatý ocas pokrývá stejně dlouhá srst jako zbytek těla. 

Zbarvení:

Plavá a červená v různých odstínech (od krémové po rudohnědou), odstíny šedé, čokoládově hnědá v různých odstínech, černá. 

Základní barvu vždy doplňují bílé znaky. Světlejší stínování je na spodní straně těla od hrdla až po špičku ocasu. U šedých, plavých a červených jedinců se celkem často objevuje tmavá maska, tmavé špičky pesíků a chlupy v srsti (tzv. tmavý přehoz nebo sobolí zbarvení). 

Černí a čokoládoví jedinci mají často tříslové znaky v jakémkoliv odstínu žluté na lících, nad očima, pod ocasem, na spodní straně ocasu a končetinách.

Strakatí psi mají barevné skvrny na bílém podkladu nebo velké bílé znaky. Barevné skvrny by měly převládat. 

Bílé znaky jsou nepravidelné, lysina nebo bílá část hlavy, límec, bílá hruď, ponožky, špička ocasu. Ale preferuje se barevná srst na uších nebo blízko nich. 

HLAVA

Při pohledu shora i ze strany je trojúhelníková. Je solidně stavěná a kůže na ní těsně přiléhá. 

MOZKOVNA

Lebka:

Mírně klenutá. 

Stop:

Jasně patrný, ale není strmý, ani vysoký. 

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nosní houba je černá a u čokoládových a krémových jedinců bývá tmavě hnědá. Tlama je dobře vyvinutá a silná s rovným nosním hřbetem a postupně se ke špičce zužuje. Je kratší než lebka. Při pohledu ze strany a shora tvoří tupý trojúhelník.

Pysky:

Černé, pevně přiléhající pysky, u čokoládových a krémových jedniců mohou být tmavě hnědé. 

Čelisti, zuby:

Skus je nůžkový a preferuje se úplný chrup. 

Líce:

Hladké a dobře vyplněné. 

Oči:

Středně velké oči mají mandlový tvar, barva je tmavě hnědá, u čokoládových a krémových jedinců mohou být světlejší. Oči mají přívětivý výraz. 

Víčka:

Okraje jsou černé nebo tmavě hnědé u čokoládových a některých krémových jedinců. 

Uši:

Středně velké uši jsou vztyčené, vzdálené dál od sebe, ale ne nízko nasazené. Mají tvar téměř rovnostranného trojúhelníku. Okraje uší jsou pevné a špičky mírně zaoblené. Uši jsou velmi pohyblivé, reagují citlivě na zvuky a zároveň vyjadřují emoce psa. 

KRK

Svalnatý, středně dlouhý, hladký, mírně klenutý a vzpřímeně nesený. 

TRUP

Silný a v souladu s celkovým vzhledem psa. 

Hřbet:

Svalnatý, rovný a silný. 

Bedra:

Svalnatá, široká a dost krátká. 

Záď:

Středně široká a krátká, osvalená a mírně spáditá. 

Hrudní koš:

Hrudník je hluboký, dobře klenutý a dlouhý. 

Břicho a slabiny:

Břicho je mírně vtažené. 

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Zepředu jsou rovné a rovnoběžné. Jsou silné s normálním zaúhlením. 

Plece:

Svalnaté a šikmé. 

Přední nadprstí:

Páté prsty mohou být dvojité. 

Tlapy hrudních končetin:

Jsou mírně oválné, s dobře klenutými a sevřenými prsty, na kterých jsou dobře vyvinuté polštářky. 

PÁNEVNÍ KONČETINY

Zezadu jsou rovné a rovnoběžné, jsou silné a normálně zaúhlené. 

Stehna:

Dobře osvalená a široká. 

Paspárky:

Žádoucí jsou vyvinuté a dvojité paspárky. 

Tlapy pánevní:

Stejné jako u předních končetin. 

CHODY PSA

Pohyb vyjadřuje hbitost a vytrvalost, chody jsou prostorné s dobrým posunem. 

OCAS

Vysoko nasazený ocas je stočený nad hřbetem a dotýká se ho. 

přečteno: 522x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
100%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...