topovat ověřit
Belgický, Bruselský grifonek a Brabantík

Belgický, Bruselský grifonek a Brabantík

Griffon Blege
100%
Další pojmenování: grifonek, brabantík
Belgický, Bruselský grifonek a Brabantík

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina IX. - Společenská plemena a toy
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 80
Země původu: Belgie
Vznik plemene: Středověk
Průměrná délka života: 10 - 15 roků
Původní využití: Lovec hlodavců, společník
Využití dnes: Společenský pes, Rodinný pes
Kluby v ČR:

Klub chovatelů grifonků a brabantíků

VARIETY PLEMENE Belgický, Bruselský grifonek a Brabantík

Existují celkem tři velmi podobná belgická plemena, jedná se o belgického a bruselského grifonka a brabantíka. Jejich standard je totožný, liší se pouze typem a barvou srsti.

Bruselský grifonek

Oficiální, č. variety 80
Bruselský grifonek

Grifonek je hrubosrstý a má podsadu, hrubá srst může být mírně vlnitá, ale ne kudrnatá, trimuje se. Měla by být tak dlouhá, aby mohla být posouzena její struktura, ale příliš dlouhá srst je nežádoucí, jelikož narušuje siluetu. Na hlavě je typická ozdobná srst, vousy a knír, nechybí ani husté obočí, srst jde pod osou očí od jednoho ucha ke druhému. Bruselský grifonek má červenou nebo načervenalou srst, trochu černé se toleruje pouze v ozdobné srsti na hlavě.  

Belgický grifonek

Oficiální, č. variety 81

Grifonek je hrubosrstý a má podsadu, hrubá srst může být mírně vlnitá, ale ne kudrnatá, trimuje se. Měla by být tak dlouhá, aby mohla být posouzena její struktura, ale příliš dlouhá srst je nežádoucí, jelikož narušuje siluetu. Na hlavě je typická ozdobná srst, vousy a knír, nechybí ani husté obočí, srst jde pod osou očí od jednoho ucha ke druhému. Belgický grifonek má srst černou nebo černou s pálením. Znaky jsou stálé, najdeme je na hrudních končetinách od tlapek až k nadprstí a na zadních končetinách od tlapek k hleznu. Dále jsou na hrudníku, lících, bradě, nad očima, uvnitř uší a pod ocasem. Černá barva se může mísit s červenohnědou, ale preferuje se čistá černá.

Brabantík

Oficiální, č. variety 82
Brabantík

Jedná se o krátkosrstou varietu s hrubou srstí, která je přiléhající a lesklá, je dlouhá nejvíce 2 cm. Připouští se stejné barvy jako u grifonků. Maska je tmavá, ale s přibývajícím věkem může být šedivá či stříbřitá.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Grifonci pochází z pinčů a v Evropě se chovají již od středověku. Vyvinuli se pravděpodobně z hrubosrstého psa, kterému se říkalo smousje a choval se v okolí Bruselu. Během 19. století došlo k přikřížení jiných plemen, a tak získal grifonek své typické rysy. Při šlechtění byli použiti king charles španělé, mopsi a snad i jorkšírští teriéři. Právě díky použití mopse vznikl brabantík. 

Původně toto plemeno sloužilo jako pomocník ve stájích, kde lovilo hlodavce. Jezdili se svými pány i na kočárech, které hlídali, protože ač jsou malí, jsou to skvělí hlídači. Později začali plnit úlohu společníků, což se díky jejich velikosti přímo nabízelo. 

Důležitým milníkem je období kolem roku 1880, kdy se první grifonci předvedli na bruselské výstavě, v roce 1883 byli zaregistrováni první grifonci do belgické plemenné knihy, jmenovali se Topsy a Foxine. K vypracování prvního standardu došlov roce 1905. Grifonci se objevovali také na belgickém královském dvoře.

Do České republiky byli první grifonci dovezeni koncem 20. let minulého století. K utlumení chovu došlo po druhé světové válce, nastala dlouhá odmlka a další grifonci byli dovezeni až v roce 1984, a to konkrétně fenka Debby, která u nás po letech porodila první vrh.

POVAHA

Grifonek je velmi přítulný pejsek, který nade vše miluje svého páníčka i celou rodinu. Bude za vámi všude chodit jako psí ocásek. Jakmile opustíte místnost, grifonek vás bude následovat, protože co kdybyste náhodou šli pryč? Samotu nemá rád, ale když budete důslední a od štěňátka jej budete učit, že chodíte do práce, doma vydrží. 

Má velmi rád děti a dokáže si s nimi i neúnavně hrát, nezapomeňte však na to, aby děti věděly, jak se k pejskovi správně chovat. K cizím lidem je nedůvěřivý, ale pokud k vám přijde známá návštěva, rád ji srdečně přivítá. S ostatními zvířaty vychází velmi dobře a to platí i o psech, nevyvolává konflikty. 

Výchova tohoto pejska je velmi snadná, je chytrý, bistrý a učenlivý. Velmi rychle pochopí, co se po něm chce a rád to splní, aby potěšil své páníčky. Skvěle se hodí pro začátečníky, ale je poměrně citlivý, takže nesnáší hrubé zacházení. Bez problémů jej můžete cvičit, jen si připravte kapsu pamlsků. 

Přestože je malého vzrůstu, tak je to dobrý hlídač, přes prách nenechá proniknout nikoho cizího, na každého příchozího budete upozorněni štěkotem. Ale nebojte, grifonci nemají příliš hlasitý štěkot, takže nebudete obtěžovat sousedy.

POHYB

Tento malý psík není vyložene gaučový povaleč, má rád pohyb, ale během dne mu postačí několik procházek. Pokud ho můžete pustit v parku na volno a pohrát si s ním, bude nadšený. Jestliže máte domek se zahradou, grifonek bude rád trávit čas na zahradě, ale jen v případě, že vy tam budete taky. 

Pro svou mrštnost se hodí na agility, i když nebude tak rychlý, jako jiná typická agilití plemena. Ovšem překážky ho velmi baví stejně jako kterákoliv aktivita, jež může vykonávat se svým pánem. Procházky má moc rád a vyrazit můžete i na nějakou túru nebo vyzkoušet jinou kynologickou aktivitu. Díky své milé povaze se grifonci hodí třeba na canisterapii.

PÉČE

Srst grifonka by se měla alespoň jednou týdně pročesat a pak pravidelně trimovat. Trimování je typické pro hrubosrsté psy, jedná se o úpravu, při které se vytrhává odumřelá srst, důsledkem je, že pes poté nelíná, což jistě mnoho majitelů ocení. Je vhodné pejska na takovou manipulaci zvykat, buď můžete trimovat doma, ale musíte vědět, jak na to, nebo se dá navštěvovat psí salon. 

Další zvláštní péči grifonek nevyžaduje, kontrolovat byste mu měli drápky, které bude pravděpodobně potřeba pravidelně zkracovat. Důležité je nezapomínat na pátý drápek na předních packách, ten není ve styku se zemí a nedochází k jeho přirozenému obrušování.

Zanedbat byste neměli péči o zuby, menší plemena trpí na tvorbu zubního kamene. Je vhodné mu preventivně předcházet a buď zuby mechanicky čistit, nebo podávat doplňky stravy, které zabraňují usazování zubního plaku a následné tvorbě kamene. 

Pro omývání okolí očí byste doma měli mít oční vodu, se kterou můžete pejskovi očistit oblast kolem očiček a odstranit ospalky. Nezapomínejte občas zkontrolovat i poloklopené uši, zda jsou čisté a v pořádku. 

Brabantík

ZAJÍMAVOSTI

Největší zajímavostí grifonka je, že ač se jedná o tři samostatně uznaná plemena – belgického a bruselského grifonka a navíc ještě brabantíka, tak mají jeden totožný standard. Jedná se o belgická národní plemena, ale velmi neobvyklé je to, že se mohou spolu připouštět. V podstatě se tedy jedná o 3 variety téhož plemene, které se liší jen barvou v případě grifonků a srstí, když započítáme i brabantíka.

VÝŽIVA

Grifonek patří k malým plemenům, a proto má rychlejší metabolismus, dopřát byste mu měli kvalitní krmivo, aby dostal vše, co potřebuje a správně se vyvíjel. Můžete krmit granulemi, které patří ke kompletním krmivům, jelikož pejskovi dodají veškeré důležité látky a nemusíte nic dalšího přidávat. Oblíbenou metodou je barfování, tedy krmení psa přirozenou stravou.

Při krmení granulemi je nutné věnovat dostatek pozornosti jejich výběru, zaměřte se na složení, granule by měly mít na prvním místě maso, ty lepší mají nízkých obsah obilovin nebo jsou zcela bez nich. Pro grifonka vybírejte krmivo pro malá plemena a nezapomeňte také rozlišit životní stadium – štěně, dospělák, senior.

V případě barfování byste si měli vše pečlivě zvážit, připravit vyváženou krmnou dávku není jen tak a rozhodně doporučujeme si dopředu něco nastudovat, abyste věděli do čeho jdete. V dnešní době existují obchody, které se specializují na prodej masa a doplňků pro BARF, takže se nemusíte bát, že byste měli problém se sháněním surovin.

Když vašeho grifonka potkají střevní problémy, je vhodné sáhnout po dietním krůtím nebo kuřecím mase a uvařit k tomu pejskovi třeba rýži. Buďte opatrní s konzervami, ať si psíka moc nerozmlsáte, pak se to špatně odnaučuje.

Zdraví

Průměrná délka života: 13 - 16 let

Grifonek je pověstný tím, že se dožívá poměrně dlouhého věku. V chovu je sledovaná luxace patelly, uchovněni nejsou jedinci, kteří mají vyšší stupeň než 2/2. Pokud si vybíráte štěňátko, dbejte na to, aby jeho rodiče, měli patelly v pořádku.

Vzhledem k typicky krátkému čumáčku se jedná o plemeno, které může trpět dýchacími problémy, a to zejména v horkých dnech, počítat byste také měli s hlasitým chrápáním.

Komplikace mohou nastat při porodu, jelikož stěňátka mívají větší hlavičku, která nemusí útlými porodními cestami projít. 

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Ze všeho nejvíc potřebuje toto plemeno blízkost svého pána a milé zacházení. Je to takový závislák na páníčcích, takže mu nemůžete odpírat svou přítomnost. Pokud vám takový vztah s pejskem nevyhovuje, pak není grifonek nic pro vás.

Jak už jsme nastínili, výchova grifonka je velmi jednoduchá, takže ji zvládne i začátečník, oblíbení jsou i u seniorů, ale je nutné počítat s tím, že potřebují pohyb a nejsou to úplní gaučáci. 

Grifonek může bez problémů bydlet v bytě, kde by rozhodně měl mít svoje místo s pelíškem, kam se může uchýlit, když si bude chtít odpočinout. I když on bude stejně nejraději spát u vás na klíně a nebo v posteli.

Belgický grifonek

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Uchovnit grifonka můžete pod Klubem chovatelů grifonků a brabantíků, ten sdružuje dva grifonky – belgického, bruselského a brabantíka. Abyste se mohli se svým pejskem zapojit do chovu, tak musíte mít grifonka s průkazem původu FCI a splnit podnímky uchovnění.

Není nutné absolvovat bonitaci jako třeba u jiných plemen. Zapojit se do chovu mohou psi i feny od věku 14 měsíců. S grifonkem se musíte zúčastnit 3 výstav a známku z kruhu si můžete odnést nejhůře Velmi dobrou. Alespoň jedna z výstav musí být pořádaná klubem. Dále je potřeba nechat spočítat řezáky, to může udělat veterinární lékař, rozhodčí nebo poradce chovu, vše je nutné zapsat. Absolvovat musíte také vyšetření na posouzení luxace patelly. To může provádět pouze lékař schválený veterinární komorou. Jedinci, kteří jsou přijatí do chovu, mohou mít nejhůře výsledek 2/2. Dále je potřeba nechat vyhotovit genetický profil. A samozřejmě jedinec nesmí vykazovat vylučující vady, které jsou uvedené ve standardu.

Jakmile máte toto všechno splněno, stačí veškeré podklady a protokoly s potvrzeními včetně žádosti o uchovnění, kterou naleznete na stránkách klubu, zaslat poradci chovu a ten, pokud bude vše v pořádku, vašeho pejska uchovní. 

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Grifonek je velmi typické plemeno, takže se dá zaměnit jen velmi obtížně. Problémem může být rozeznat tři plemena, která se skrývají pod jedním standardem, jedná se v podstatě o 3 variety jednoho plemene, ale každá je uznaná Mezinárodní kynologickou federací zvlášť. 

Opičí pinč

Grifonek se dá zaměnit snad jedině s opičím pinčem, ten má také hrubou srst a hlavu ozdobenou huňatým obočím, bradkou, čupřinou na lících a výraznější srstí kolem očí. Výraz tohoto psíka je „opičí“, odtud je pak jeho pojmenování. Patří do odlišné skupiny FCI než grifon a navíc pochází z Německa. Velikost obou plemen je podobná. Hlavním rozlišovacím znakem je zbarvení, pinč má pouze černou srst s černou podsadou.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Je to společenské plemeno malého vzrůstu, jedná se o inteligentního, robustního, pozorného a téměř kvadaratického pejska. Mají dobrou kostru, elegantní pohyb i stavbu. Pyšní se téměř lidským výrazem, díky kterému přitahují pozornost. Grifonci jsou hrubosrstí a liší se mezi sebou barvou, brabantík je pak krátkosrstý.

Důležité proporce:

Délka trupu od hrbolku lopatky až po hrbolek sedací kosti téměř odpovídá kohoutkové výšce.

Pozn. k výšce

Výška není standardem definována.

Pozn. k hmotnosti Ideální váha je od 3,5 do 6 kg.
Srst:

Bruselský a belgický grifonek mají hrubou srst a podsadu. Srst je přirozeně hrubá, mírně vlnitá, ale ne kudrnatá, trimuje se. Srst musí být natolik dlouhá, aby bylo možné hodnotit její strukturu. Příliš dlouhá srst je nežádoucí, jelikož ruší siluetu. Jako závažná chyba je hodnocena hedvábná a vlněná srst.

Brabantík
je krátkosrstý, jeho srst je hrubá, těsně přiléhající a lesklá, měří nejvýše 2 cm.

Na hlavě grifonků nalezneme ozdobnou srst, tedy vousy a knír. Začíná pod osou čumák-oči a jde od jednoho ucha k druhému. Pokrývá tlamičku a líce hustou srstí, která je delší než na těle. Nad očima vytváří dlouhá srst zřetelné obočí.

 

Zbarvení:

Bruselský grifonek má zbarvení červené nebo červenavé, toleruje se trocha černé na ozdobné srsti na hlavě. 

Belgický grifonek je černý nebo černý s pálením, znaky jsou čisté a stálé, najdeme je na hrudních končetinách od tlapek až po nadprstí a na zadních končetinách sahají od tlapek k hleznu. Dále se vyskytují na hrudníku, lících, bradě, nad očima, uvnitř uší a pod ocasem kolem řitního otvoru. Černá barva se může mísit s červenohnědou, ale vždy bývá upřednostňována čistá černá s pálením.

U brabantíka se uznávají stejné barvy jako u grifonků, jeho maska je tmavá a u straších jedinců je maska do šeda nebo stříbrná.

Všechna tři plemena mohou mít na hrudi pár bílých chloupků, ale není to žádoucí. 

HLAVA

Jedná se o nejvýraznější část těla, v porovnání s trupem je hlava dost velká. Typický je téměř lidský výraz. Grifonci mají na hlavě hrubou srst, která odstává a je rozcuchaná. Nad očima, na tlamě, lících a bradě vzniká tzv. ozdoba hlavy, kde je srst delší.

MOZKOVNA

Kulatá a široká s dobře klenutým čelem.

Stop:

Velmi výrazný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nosní houba je pigmentovaná černě, je široká a má otevřené nozdry, nos je posazen v úrovni očí, jeho špička se sklání dozadu, z profilu jsou líce, nos i čelo ve stejné rovině.

Tlama je velmi krátká a neměla by přesahovat 1,5 cm. U brabantíka se tlama zdá delší, protože nemá ozdobnou srst na hlavě. Jako závažná vada se bere nevýrazná tlama i nos s horní linií, která leží pod linií spodní části očí, což má za následek špatný výraz. 

Pysky:

Pigmentované černě, horní i spodní pysky jsou těsně přiléhající, horní pysk není převislý a ani nepřekrývá ten spodní. Pokud by byl příliš volný, tak dojde k narušení typického výrazu. 

Čelisti, zuby:

Široká spodní čelist se stáčí směrem vzhůru, není špičatá a vybíhá před horní čelist. Pro plemeno je typický předkus, ale řezáky jsou uloženy rovně, horní i dolní zuby jsou zcela rovnoběžné. Žádný z řezáků nesmí chybět, pysky jsou těsně sevřené, není vidět jazyk ani zuby. 

Oči:

Jsou posazené daleko od sebe, velké a kulaté, ale nejsou vypouklé. Barva je hnědá, co nejtmavší je možná. Oko je lemováno černě a bělma nejsou viditelná. Za vadu se považují malé, oválné a světlé oči.

Uši:

Mezi ušima je dost prostoru, jinak jsou malé a dost vysoko nasazené. Nezkracované uši jsou nošeny polovztyčené, a špička je klopená dopředu. Nežádoucí jsou velké uši a spadající po straně hlavy. Zkrácené uši jsou špičaté a vztyčené. Uznávají se jak zkrácené, tak nezkrácené uši.

KRK

Středně dlouhý a harmonicky přechází v plece.

TRUP

Délka trupu je přibližně stejná jako kohoutková výška, takže formát je téměř kvadratický.

Horní linie:

Krátká, rovná, silná.

Kohoutek:

Mírně zvednutý.

Bedra:

Osvalená, krátká a velmi mírně klenutá.

Záď:

Plochá a široká, může být jen velmi mírně spáditá.

Hrudní koš:

Hrudník je široký a hluboký, dosahuje až do úrovně loktů. Hrudní kost je vyznačená, což z profilu vypadá jako by hrudník mírně vybíhal dopředu. Hrudní koš je dobře klenutý, ale není sudovitý ani plochý.

Břicho a slabiny:

Břicho je mírně vtažené a slabiny jsou mírně vyznačené.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Končetiny jsou rovnoběžné a uložené dostatečně široko od sebe, mají dobrou kostru. 

Rameno:

Lopatky jsou normálně zaúhleny.

Lokty:

Dobře přiléhající. 

Přední nadprstí:

Silné.

Tlapy hrudních končetin:

Kulaté a malé, nevybočují ven ani dovnitř. Prsty těsně přiléhají, nežádoucí jsou srostlé prsty. Polštářky jsou silné a tmavé, drápky jsou také pigmentované černě.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Mají dobrou kostru, jsou zaúhlené v souladu s předními končetinami a rovnoběžné.

Kolena:

Jsou dostatečně zaúhlená.

Paspárky:

Nejsou žádoucí.

Hlezno:

Je nízko posazené, při pohledu zezadu není postoj ani otevřený ani uzavřený.

Tlapy pánevní:

Stejné jako tlapky na předních končetinách.

CHODY PSA

Přední končetiny mají energický a rovnoběžný pohyb, ty zadní pak dobrý posun. Přední končetiny by se neměly příliš zvedat a za vadu se považuje i mimochod.

OCAS

Je nesen i nasazen docela vysoko. Když se ocas kupíruje, tak se krátí o 2/3 délky. Pokud ne, jeho špička se stáčí ke hřbetu, ale nedotýká se ho a ocas ani není zatočený, to se považuje za vadu stejně jako přirozeně krátký ocas nebo zlomený.

Belgický grifonek

přečteno: 256x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
100%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...