topovat ověřit

Pět psích plemen, která již vymřela

  • Pět vymřelých psích plemen
80%

V dnešní době máme kolem 350 psích plemen uznaných Mezinárodní kynologickou federací. Šlechtění stále pokračuje a objevují se nová plemena, ale zároveň již došlo k vymření jiných plemen, podívejte se nyní na pět již zaniklých psů.

Co uvidíte ve videu

5. Moskevský vodní pes  (0:12 - 0:39)

Zjistili jsme, že toto vyhynulé plemeno bylo vyvíjeno pro ruské námořnictvo a to Rudou armádou, která ovládala Ústřední vojenskou školu pracujících psů, známou také jako chovatelská stanice „Red Star" (Červená hvězda) a to křížením novofundlandského psa, kavkazského pasteveckého psa a východoevropského ovčáka. Tímto se jim podařilo vyšlechtit opravdu velké a silné plemeno se silnou dvojitou srstí, která odolávala drsnému počasí a studené vodě. Byl podobný novofundlandskému psovi, jen měl masivnější hlavu a hrubší srst, která byla dlouhá, rovná nebo mírně zvlněná, černá nebo černá s načervenalým nádechem. Byly povoleny malé bílé skvrny na hrudi a tlapkách.

Měl sloužit jako záchranný pes. Bohužel, povahově toto plemeno zklamalo. Ačkoliv mu v krvi kolovala krev mírumilovného novofundlanďana, tak vlastnosti si převzal spíše z kavkazského pasteveckého psa, který je těžce vychovatelný a potřebuje zkušeného chovatele.

Moskevský vodní pes měl sloužit jako záchranný pes. Bohužel, své oběti místo záchrany spíše topil a útočil na ně. Byl velmi agresivní, dominantní, nezávislý až nevychovatelný. Ani námořnictvo ho nedokázalo zvládnout. Z tohoto důvodu bylo šlechtění zrušeno, práce na chovu moskevských potápěčů byla oficiálně zastavena nařízením ministerstva zemědělství SSSR v roce 1979 a plemeno tak postupně zaniklo. Naposledy jste ho mohli vidět někdy během 80. let.

Pokud by Moskevský vodní pes ještě žil, tak by vážil přes 50kg, v kohoutku by měl cca 66cm a dožíval by se mezi 8-12 lety. Jeho srst by byla převážně černá. Vyžadoval by opravdu zkušeného majitele s pevnou rukou. Trpěl by na klasické zdravotní problémy, jako trpí ostatní velká plemena - dysplazie kyčelního kloubu, kardiovaskulární problémy, obezita apod.

Jiné názvy: Ruský Newfoundland, moskevský vodní pes, moskevský potápěč, moskevský retrívr, moskovský vodolaz, moskevský vodolaz, moskevský říční pes, vodolaz, Московский Водолаз (pozn.: "vodolaz" je rusky "potápěč")

Moskevský vodní pes vodolaz  - Vyhynulé plemeno

4. Anglický vodní španěl  (0:39 - 1:12)

Anglický vodní španěl je jedním z nejstarších španělů vůbec. Ve své době, mezi 16. až 19. stoletím, byl velmi dobře známým a běžným psem. Plemeno se nacházelo po celé Anglii, zejména v těsné blízkosti řek a jezer.

Anglický vodní španěl začal zanikat v první polovině 20. století a naposledy ho bylo možné spatřit ve 30. letech 20. století. Byl určen pro lov vodního ptactva. Byl znám, jako vynikající vodní pes. Uměl plavat a dokonce se i potápět. Více zdrojů tvrdilo, že do vody dokázal vstoupit nehlučně, aby lovené ptactvo hned nevyplašil. Byl velmi inteligentní, snadno se cvičil. Fyzicky dokázal pracovat celý den. Miloval lidi.

Je uváděno, že byl podobný kolii, nebo něčemu mezi pudlem a špringršpanělem. Obvykle měl kudrnatou bílou srst s játrovými (hnědými) znaky. Měřil asi 51 cm a vypadal, jako typický štíhlý, dlouhosrstý španěl s dlouhýma ušima a ocasem, až na to, že měl srst vodního psa.

Spekuluje se, že mohl geneticky ovlivnit několik moderních plemen, jako je například americký vodní španěl, Curly Coated Retriever a možná se podílel i na vzniku irského vodního španěla.

Velký William Shakespeare byl s tímto plemenem očividně také docela dobře obeznámen, protože ho zjevně zmínil alespoň ve dvou svých dílech, Macbeth a Dva šlechtici z Verony. Byl znám tím, že svá díla psal tak, aby je pochopil každý, ten nejchudší i panovník. I proto se vědci domnívají, že pes zmíněný v dílech byl všemi dobře znám. Dokonce se spekuluje, že ho vlastnil i sám Shakespeare, a využíval ho ke svým pytláckým aktivitám, které prokazatelně prováděl.

Ačkoliv anglický vodní španěl fungoval současně s irským vodním španělem, jeho budoucnost byla ohrožena. Chovatelské kluby nedokázali určit anglickému vodnímu španělovi jasný standard, jeho chov byl nekontrolovatelný až chaotický. Navíc chyběla vůle plemeno zachránit, a tak pomalu upadalo, zatím co irský vodní španěl stále vzkvétal.

Jiné názvy: English Water Spaniel, anglický vodní španěl, anglický vodní pes, starý anglický vodní španěl

Anglický vodní španěl - Vyhynulé plemeno

3. Alpský mastif  (1:12 - 1:38)

Alpský mastif je taktéž již zaniklé prastaré plemeno. Byl předchůdcem svatobernardského psa a hlavním přispívatelem moderního mastifa. Pochází z oblasti Velkého Svatobernardského průsmyku, který se nachází mezi dvěmi nejvyššími alpskými horami Mont Blanc a Monte Rosa. V roce 1892 byl z této oblasti přivezen jeden obrovský žíhaný zástupce tohoto starého plemene. Jmenoval se L´Ami a byl vystavován v Londýně a Liverpoolu, jako největší pes v Anglii.

Na počátku 19. století byly názvy alpský mastif a svatobernadský pes zaměnitelné. Postupem času se však do krevní linie vměšovaly i další plemena, jako je novofundlandský pes a německá doga. Čímž se definitivně vyčlenilo plemeno bernardýna a alpský mastif postupně zanikl.

Alpský mastif byl spolu s tibetskou dogou a kavkazským pasteveckým psem jedním z nejstarších plemen, který navíc dosahoval gigantické velikosti. Byl jeden z prvních opravdových mastifů, pocházejících ze severní Evropy již před rokem 500 př. n. l. Největší jedinci dosahovali 1 m v kohoutku a vážili více, jak 160 kg.

Od 70. let minulého století bylo vynaloženo úsilí o znovu obnovení alpského mastifa pomocí plemen, jako je bernardýn, německá doga, pyrenejský horský pes a bernský salašnický pes.

Jiné názvy: Alpine Mastiff, Cane Patua, alpský mastif

Alpský mastif

2. Indiánský pes Hare  (1:38 - 2:12)

Indiánský pes Hare (liška) je již také vyhynulý. Byl domestikovaným psem, který se původně choval v indiánském kmeni Hare, v severní Kanadě, odkud také vznikl jeho název. Tito psi byli využíváni nejen, jako dobří lovci, ale také jako domácí mazlíčci.

Příchodem střelných zbraní bohužel postupně ztratil svou užitečnost. Jeho počty začaly klesat a v 19. století zanikl úplně. Ačkoliv existují názory, že Indiánský pes Hare díky křížení s jinými psi stále přežívá v jiné podobě.

Pes Hare byl drobný a štíhlý s malou úzkou hlavou. Nohy měl štíhlé a poměrně dlouhé, ocas tlustý a huňatý. Srst byla dlouhá, rovná. Základní barvou byla bílá s nepravidelnými šedavě černými nebo hnědými skvrnami.

Povahově byl velmi hravý, až přátelský, avšak nebyl příliš učenlivý a nesnesl držení v zajetí. Potřeboval volnost. Říká se, že svou náklonnost k lidem projevoval tím, že si o ně třel záda, stejně, jak to dělají kočky.

Je nutné říct, že Indiánský pes Hare byl velmi vytrvalý. Podle Sira Johna  Richardsona, který psa koupil od Indiánů Hare, uběhl pes 900 mil (1450 km), aniž by projevoval jakoukoliv únavu.

O jeho původu se hodně diskutovalo. Názory se velmi rozcházely. Indiáni kmene Hare byli přesvědčeni, že jejich nový mazlíček má původní kořeny u polární lišky. Evropští biologové naopak zjistili, že je téměř totožný s kojotem a domnívali se, že odtud také pochází. Sir J. Richardson plemeno podrobně studoval a byl přesvědčen, že se jedná o domestikovaného divokého psa, jenž nikdy nebyl křížen s jiným plemenem. Původ indiánského psa Hare tedy doposud není jasný a zřejmě to už ani nikdo nezjistí.

Jiné názvy: Hare Indian Dog, Indiánský pes Hare

Indiánský pes Hare

1. Bojový pes Cordoba  (2:12 - 2:33)

Plemeno Cordoba bylo vyšlechtěno ve střední Argentině, v městě Córdoba. Vznikl křížením španělského alana (také španělský lovecký pes alano, FCI jej neuznává, avšak jedná se o početné plemeno rozšířené po celé západní a střední Evropě. Využíval se na lov skotu, ostrahu a během španělských býčích zápasů), anglického mastifa, bulteriérabuldoka a boxera.

Původním využitím plemene byl lov, kde vynikal svou nedostižností. Byl velmi divoký, agresivní, silný, energetický a vytrvalý. A právě pro tyto vlastnosti byl také využíván v arénách, jako bojový pes. Měl velkou toleranci bolesti a ochotu bojovat až do své smrti, což se mu stalo osudným, jelikož v arénách došlo k velkému úhynu tohoto plemene. Navíc byli tito bojoví psi neovladatelní a jejich chov náročný, což mu také neprospělo a možná toto vedlo k tomu, že ve 20. století Cordoba vyhynul. Avšak ne zcela. Krev tohoto majestátního psa, jenž měl převážně bílou barvu (až na světle hnedé a žíhané vyjímky), nyní proudí v argentinské doze, jenž vznikla křížením právě psa Cordoba s německou dogou, pyrenejským horským psem, bulteriérem a bordeauxskou dogou.

Jiné názvy: Cordobský pes, Perro de Pelea, Cordoba Dog, bojový pes Cordoba

Bojový pes Cordoba

Bohužel, inzeráty těchto psů vám nenabídneme. Pokud vás ale toto video a texty zaujaly a rádi byste se dozvěděli i o jiných vymřelých plemenech, napište nám do komentu.

zhlédnuto: 5 103x

Budeme rádi, když toto video ohodnotíte :-)

80%

Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...